S výše uvedenou obavou se rodiče často obracejí na pracovníky k-center a drogových poraden. Rádi by slyšeli nějaký univerzální recept, jak v takovém případě postupovat, co ověřit, co nezanedbat, a především, jak dítěti pomoci.
Na úvod je třeba říci, že milující rodič má zájem o své dítě a přirozenou součástí tohoto vztahu je i strach. Není nic špatného na faktu, že své podezření sděluje odborníkovi, že vyhledává informace a seznamuje se s možnostmi nápravy nežádoucího stavu.
Naopak. Tento počin je vysoce chvályhodný a rozhodně nereflektuje zradu na dítěti či překročení hranic důvěry.
Jak poznám, že moje dítě užívá drogy?
Ne vždy se podaří zachytit signály včas. Spíše je běžné, že rodiče zaznamenají příznaky užívání drog svého dítěte až po dlouhé době, např. po několikaměsíčním užívání. To proto, že většina činností spojených s narkomanií je dítětem tajena a probíhá mimo rodinu.
Drogy nejsou tak snadno rozpoznatelné jako alkohol, zvláště při užívání v nízkých či nárazových dávkách.
Mezi typické příznaky patří:
- nevysvětlitelné změny chování a nálad (například střídání depresí a euforického veselí)
- únava, ospalost, vyčerpanost organismu
- slovní útoky, agrese, vyhledávání vyhraněné společnosti
- tajnůstkářství, nedůtklivost, samotářství
- paranoia, podezřívání okolí, ztráta koncentrace
- nechuť k jídlu, hubnutí
- celková změna životního stylu v krátké době
- ztráta původních zájmů, problémy ve škole
- prodej věcí, krádeže
Pokud se k vyjmenovanému přidají i fyzické projevy jako změna velikosti zorniček, červené bělmo, špatná pleť, modřiny, jizvy po vpichách aj., je podezření více než oprávněné.
Při nálezu injekčních stříkaček a „nádobí“ (lžička – nejčastěji ohořelá, popř. se zbytky prášku), příslušenství (alobal, dýmky, filtry, cigaretové papírky, brčko…) či drogy samotné (psaníčka, tablety, igelitové sáčky s obsahem prášku nebo rostlinné drti, napuštěné papírky, marihuanové cigarety…) používají děti často obrannou frázi, že nalezené věci nepatří jim, ale cizí osobě. To je samozřejmě možné, avšak v daných souvislostech málo pravděpodobné. I v takto závažné situaci by rodiče měli zůstat v klidu a nepanikařit. Např. tajnůstkářské dítě stranící se společnosti může mít zcela jiný problém – šikanu aj.)
Proč moje dítě bere drogy?
Člověk v pubertě prochází řadou změn. Tělesný vývoj provází škála emocionálních a sociálních podnětů. Dítě se zařazuje do společnosti, hledá novou roli a místo v životě. Proces poznávání je často provázen snahou zkoušet nové a nepoznané, riskovat, experimentovat a podléhat vzorům.
V období dospívání je pro dítě nejdůležitější vztah s kamarády a vrstevníky. Prostředkem začlenění se, vyniknutí atd. může být právě droga, ale často se jedná o spojitost s řešením nestabilní situace v rodině, osobních komplexů, strachů aj. Důvodů existuje mnoho a nelze vyjmenovat všechny.
Úskalí toxikologického testu
Někteří rodiče ve snaze potvrdit svá podezření sáhnou k testům. Ty zakoupí v lékárně či obdrží od pracovníků k-center.
Je třeba uvědomit si dvě věci: 1. Test je pouze orientační. Doba prokazatelnosti jednotlivých drog se liší (v návaznosti na frekvenci užívání, dobu od posledního užití apod.).
- Test by neměl být zneužíván jakožto prostředek přehnané kontroly či represe. Rodičům se doporučuje napřed s dítětem komunikovat v rámci zachování vzájemné důvěry.
Podezření se potvrdilo, co dělat dál?
Především nepanikařit. To, že dítě experimentuje s drogou, ještě neznamená, že se stane pravidelným uživatelem, že se dostane do koloběhu shánění peněz a drog a že na svou závislost nakonec zemře.
Jak již bylo uvedeno, zkoušení nových věcí do jisté míry souvisí s věkem. Je potřeba s dítětem mluvit. Vyptat se potomka například, proč s drogami začal, co od daného pokusu očekává, jaké pocity mu droga přináší atd. Nevyčítat, nekázat, a hlavně – naslouchat. Děti někdy vyjadřují důvody, které může dospělý považovat za malicherné. Avšak pro děti mohou mít důležitost přímo zásadní.
Dobře informovaný rodič bude konverzovat s přehledem, bez předsudků, a bude pro dítě rovnocenným partnerem v diskusi. Je dobré mít přehled o základních druzích drog, jejich účincích, způsobu aplikace, nemocech, vzhledu, cenách, našich zákonech aj.
Rodič má jedno výsadní právo – stanovuje hranice. Ať své názory vyjadřuje srozumitelně a jasně. Jestliže se mu něco nelíbí, je oprávněn vydat stanovisko.
Zároveň však nesmí zapomínat na vlastní příklad. Děti jsou velice citlivé na projevy pokrytectví a těžko přijímají neoprávněnou kritiku.
Jestliže potřebuje rodič s danou situací pomoci, může se obrátit na odborníky (s dítětem i bez). Ti navrhnou optimální způsob řešení, popř. předají kontakty na léčebná zařízení aj.
Podle statistik má více než třetina středoškoláků v ČR drogovou zkušenost. Nejedná se o selhání rodiče a ani ta nejlepší výchova stoprocentně nezajistí, že zrovna naše dítě drogy minou.
Ozvat se nám můžete na následujících kontaktech:
Poradenství pro uživatele drog a osoby blízké, sběr odhozených injekčních stříkaček, výměnný program
Centrum terénních programů Středočeského kraje
Tel.: +420 724 087 925
e-mail: streetwork@os-semiramis.cz
http://www.os-semiramis.cz/